Byla rekonstrukce kina Nadsklepí nutná?
Na začátku tohoto volebního období museli nově zvolení zastupitelé rozhodnout, jak dále naložit s kinem Nadsklepí. Budova byla ve špatném technickém stavu, návštěvnost filmových představení byla nízká, na obzoru se rýsovala konkurence celuloidových filmů v podobě digitálních 3D kin. Zavřít a nechat chátrat, prodat nebo modernizovat ?
Předchozí zastupitelstvo nechalo vypracovat studii na rekonstrukci Nadsklepí pro vícenásobné využití jako kina, koncertního sálu i malé divadelní scény. Náklady byly odhadovány na 37,9 mil. Kč. Byly zde ovšem otazníky. Bude o adaptované prostory návštěvnický zájem? Dlouhodobě sice trval zájem obou kroměřížských konzervatoří o vhodné koncertní prostory, ale časem si jedna z nich tento problém vyřešila odchodem do Olomouce. Dále, bude rekonstrukcí dosaženo potřebných akustických parametrů? Vždyť objekt nebyl stavěn k akusticky náročným produkcím. A co náklady? U rekonstrukcí je běžné, že až v jejich průběhu se ukáže skutečný rozsah poškození a nutných sanací. Není pak výjimkou, že se rozpočet navyšuje i o desítky procent.
To vše zastupitelé zvažovali a neměli to jednoduché. Snad právě proto jich pro rekonstrukci hlasovalo jen sedmnáct. Potěšitelným se zdála být jen možnost získat na rekonstrukci dotaci EU z Regionálního operačního programu podle daných pravidel. Ty stanovují, že dotaci lze získat jen na předem specifikované uznatelné náklady, což jsou veškeré stavební práce, autorský a stavební dozor a části interiéru pevně spojené se stavbou. Uznatelné náklady představovaly v celkových nákladech 33,3 mil. Kč (87%) a dotace na ně mohla být jen do 60% jejich výše, to je 19,9 mil. Kč. Zbytek do celkové částky projektu, tzn. 18 mil. Kč, muselo uhradit město ze svého rozpočtu.
Při samotné realizaci rekonstrukce bylo nutné navyšovat rozpočet. Od roku 2009, kdy vznikla projektová dokumentace, objekt dále chátral. A tak plánovaný nátěr oken nebylo možno realizovat, protože dřevo mezitím shnilo. Bylo nutno nechat vyrobit okna nová, mimo původní rozpočet, mimo předem specifikované uznatelné náklady. Filmový fond také definitivně rozhodl o tom, že se dále nebudou distribuovat svitkové filmy, ale pouze digitální nosiče. Příprava na digitální promítání se stala nutností stejně jako její úhrada z rozpočtu města. Všechny tyto vícenáklady byly řádně zdůvodněny a odsouhlaseny zastupiteli.
Největším zklamáním se však stalo neuznání většiny položek zabudovaného interiéru mezi uznatelné náklady, takže na ně nebylo možno čerpat předpokládanou dotaci. Došlo k tomu, že při přesném zaměření interiéru po stavebních úpravách bylo nutno změnit velikosti atypických truhlářských výrobků vyráběných na míru, a to v řádu milimetrů. Tak se stalo, že například skříňka vyspecifikovaná v rozpočtu v šířce 605 mm byla realizována v šíři 600 mm. Ale taková se již ve specifikaci nevyskytovala a nebyla tedy uznána dozorujícím orgánem jako uznatelný náklad. Je pravdou, že se na této zdánlivé banalitě podepsala hysterie, s jakou do českých zemí vtrhl fenomén takzvaného zneužívání dotací EU. Není se tedy co divit, že krajští úředníci postupovali striktně dle litery předpisu. Ovšem díky tomu neobdrželo město Kroměříž předpokládanou dotaci 19,9 mil. Kč, ale „jen“ 16,5 mil. Kč. O sporné 3,4 mil. Kč se musel zvýšit finanční podíl města.
A co říci na závěr? Asi největší kámen ze srdcí 17 zastupitelů spadl poté, co se prvním koncertem prověřila vynikající akustika sálu. A také návštěvnost filmových představení, která dává za pravdu i velkým optimistům. Kroměříž získala objekt, který žije.
Skepticismus té části kroměřížských zastupitelů, kteří projekt rekonstrukce nepodporovali, sehrál svou kladnou roli v tom, že vytvářel zvýšený tlak na nepřetržitou kontrolu všech prací a výdajů. Zdravá skepse nás chrání před benevolencí, nezodpovědností a velikášstvím. Věřme, že zpochybňování dosažených výsledků pouhým porovnáváním původního finančního plánu a toho „jen dosaženého“ pramení pouze z nepochopení či neznalosti, a ne z jiných důvodů.
Ing. Blanka Šimůnková