Město stromů: březen - měsíc břízy

Bříza. Strom nádherný v každém ročním období. Jako jediný z našich stromů má stříbřitě až růžově šedobílou kůru, která teprve ve stáří tloustne, černá a rozpraskává. Právě pro tuto jinde nevídanou kůru a bělost se jí říkává „nevěsta zahrad", v minulosti nazývaná i jako „paní lesů" nebo „lesní panna". K čeledi břízovitých (Betulaceae) patří některé z nejznámějších jehnědovitých rostlin, ale patří sem i lísky a habry. Čeleď zahrnuje šest rodů a více než 150 druhů opadavých stromů a keřů roste v přírodě hlavně v severních mírných oblastech. Rostlina je jednodomá (má samčí i samičí květy). Naší původní a rovněž nejrozšířenější břízou je bříza bělokorá, také známá jako bříza bílá, bříza evropská (lat. Betula pendula).

Tento hojně rozšířený známý strom s nepravidelnou korunou dorůstá výšky až 20 metrů. Pro svou nenáročnost a pro tisíce okřídlených plodů, které vítr roznáší po okolí, roste bříza skoro všude. Jako první, též nazývaná pionýrská dřevina obsazuje obnažené strany při různých krajinných úpravách a rekultivacích. Březové dřevo je pevné, tvrdé a lehce zpracovatelné. Špatně však odolává povětrnostním vlivům, houbovým a hnilobným procesům. Když necháme poraženou břízu ležet na místě, je její dřevo během jedné sezóny k ničemu. Využívá se hojně v nábytkářství, bednářství, vyrábějí se z něj koše, dřevotříska, dýha nebo i papír na psaní. Oblíbené krbové dříví hoří i syrové. Jeho kůra je vyplněna vzduchem a tím je dokonale vodotěsná. Proto je-li v lese všechno dřevo mokré, lze rozdělat oheň pouze pomocí jednoho kousku březové kůry. Její dřívější využití v kolářství skončilo, ale na venkově se dodnes z ní vyrábějí metly – košťata. Koště z březových větviček se podle starých tradic používá k „vymetení zlých sil" z domácnosti.

V přírodním léčitelství je šťáva břízy využívána pro úpravu a regulaci hospodaření s vodou v těle. Podporuje práci ledvin, odkyseluje krev a zbavuje ji tuku u lidí, kteří trpí dnou a revmatismem. Čistí kůži. Pro Kelty byla šťáva z břízy nápojem krásy. V kosmetice má březová voda velký význam. Březová voda k ošetřování pokožky hlavy a vlasů se kdysi získávala navrtáváním kmenů, dnes se již vyrábí jako siličný výtažek z pupenů, což je účinnější, a hlavně ke stromům šetrnější.

Pro Kelty při putování dalekým severem znamenaly tamní březové háje obrovský zážitek, když zjistili, že bříza vydrží šest měsíců léta bez noci a stejnou dobu v zimě bez denního světla v třeskutém mrazu a začali ji bezmezně obdivovat. Keltové udělali z břízy strom světla a zasvětili jí 24. červen, třetí den po letním slunovratu. Severoameričtí Indiáni používali březovou kůru místo kůže a potahovali jí své kanoe. Lappové z ní dělají pláště a kamaše. Norové pokrývají střechy březovou kůrou a jednou vrstvou zeminy. Její šťáva, která obsahuje hodně cukru, oleje a vitamínu C, byla používána k vydělání juchtové kůže.

Jako jedna z prvních se na jaře zazelená. V jejím názvu je obsažena březost, která má souvislost s jarem. Proto je první jarní měsíc nazýván březnem. Podle starých zvyků bývala vláda zimy symbolicky ukončena jejím vynesením o Smrtné neděli (dva týdny před Velikonocemi). Zpět do vesnice se pak mládež vracela se zpěvem a vyzdobeným májíčkem, který měl podobu opentlené jedličky nebo mladé rašící břízky.

Zajímavostí břízy jako živného stromu je i její vztah s tetřívkem. Tetřívek obecný (silně ohrožený druh ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) se po většinu roku živí mladou trávou, pupeny, lesními plody, semeny jehličnanů, různými bobulemi, ale také hmyzem. V zimě jsou mu však hlavní potravou jehnědy bříz, bez nichž by asi velmi strádal nebo ji spíš ani nepřežil. Proto ho také staří myslivci nazývali „březan". Podle dlouholetého pozorování souvisí výskyt této zvěře s přítomností bříz. Jakmile břízy z lesních porostů nebo i celé březové hájky vymizí, odstěhují se také tetřívci.

Semínka břízy jsou tak drobounká, že do 1 kg jich musíte nasbírat 6 600 000.

Soutěžní otázka: Jak se jmenuje český přírodovědec světového významu, proslulý zejména svými výzkumy v Himálájích, který prožil dětství v Kroměříži a jehož pamětní deska je umístěna na hájovně lesa Zámeček? Je po něm pojmenována také jedna ulice v Kroměříži. Vylosovaný výherce, který do uzávěrky příštího vydání odešle na adresu redakce Kroměřížského zpravodaje správnou odpověď (poštou, osobně či e-mailem), získá věcné ceny.