Město stromů: únor - měsíc topolu a vrby

Topoly, v současné době velmi rozšířené, se řadí do čeledi vrbovitých (Salicaceae). Tato čeleď zahrnující dva rody (vrby a topoly) a asi 350 druhů stromů a křovin se vyskytuje po celém světě, s výjimkou Austrálie. Nejčastěji se s nimi můžeme setkat v severních mírných oblastech.

Mezi nejznámější topoly, které jsou v našich zemích na „domácí půdě" patří topol bílý, topol šedý, topol černý a topol osika. Topol bílý (neboli linda) nás překvapí různorodostí svých listů. Na silných větévkách jsou listy javorovité s třemi až pěti laloky, na krátkých větévkách pak jen mělce laločnaté až se zvlněným okrajem. Topol osika s neustále chvějícími lístky (a to díky dlouhým, štíhlým a zploštělým řapíkům) je spolu s lindou hypotetickým rodičem topolu šedého, který zdomácněl z kultivace. Špičky listů topolu černého obvykle nemají zuby a jeho kůra je tmavá, hrubě zbrázděná, často i s velkými boulemi. Jedním z nejkrásnějších topolů je topol vlašský (lombardský), který jako kultivar topolu černého se sloupovitým rovným vzrůstem a se slabými, přiléhavými větvemi, se v našich zemích pěstuje odnedávna, teprve od roku 1750. Vypadá to možná jednoduše, ale pro schopnost topolů se mezi sebou lehce křížit, si můžeme být jen málokdy zcela jisti, který druh máme před sebou.

Topoly byly v polovině 20. století považovány málem za samospasitelné, protože rychle rostou a produkují mnoho dřevní hmoty. Osikové dřevo je pevné a lesklé, vyrábí se zněj sirky a z proužků a loubků se pletou košíky. Je však měkké a pro velký obsah vody i dosti těžké, proto se osika netěší zájmu dřevařského průmyslu. Stejný význam jako osika měl v jižněji položených krajích také fíkovník. Jinak je dřevo topolů měkké, řídké a nepříliš pevné, dobře se moří, hodně saje, a využívá se jako materiál pro konstrukční desky a nábytek. Z velkých kmenů se krájejí dýhy na laťovky. Dobře vyschlé neuvolňuje pryskyřici (pozor ale, hodně sesychá) se dá použít jako obklad do suchých saun. Silné fošny se používaly na podlahu. I léčivá síla topolu dokáže být člověku velmi užitečná. Mladé pupeny se užívaly jako droga léčivá pro své antirevmatické a antiseptické vlastnosti, zejména při zánětech močového měchýře. Kůra z mladých stromů a jejich pupeny jsou poživatelné a v dobách nouze jistě zachránily nejednu rodinu před smrtí. V dobách Keltů si lidé z listu tohoto stromu dělali obklady na opruzeniny a z jeho pupenů, lněného oleje a včelího vosku zhotovovali výbornou mast na spáleniny.

Nejrychleji rostoucí domácí „užitkové dřevo" si oblíbil i Napoleon a sázel je podél svých vojenských cest. Topolové dřevo sloužilo keltským národům k výrobě dřeváků, někdy i k výrobě štítů, které pak potahovali kůží. Podle tradic měl topol pomáhat lidem, které trápil malý vzrůst, protože tento strom nemá problémy s rychlým vzrůstem.

Přestože je topol stromem zajisté významným, měli bychom si v případě jeho výsadby uvědomit i rizika spojená s jeho rychlým vzrůstem, s jeho křehkými větvemi, které jsou díky obsahu vody i těžké a lehce se zlomí a v neposlední řadě i s agresivními alergeny, které obtěžují v současné době i značnou část obyvatel.

Ačkoliv je tento měsíc zasvěcen topolu, zmíníme se ještě o jeho blízkém příbuzném, a to vrbě. Do rodu vrby spadá přes 300 druhů, které jsou rozšířeny po celé severní polokouli až po Jižní Ameriku a Jižní Afriku. Ne vždy lze přesně určit druh, ale pohlaví vrby lze určit zcela jasně. Vrby jsou dvoudomé. Na jedné rostlině rostou buď samičí, většinou stříbrnozelené kočičky, nebo žluté samčí prašníky. Vrby se ještě lépe než topoly rozmnožují pomocí sazenic. Jeden Angličan vyprávěl, jak lehce zakoření. Počátkem 18. století přivezl domů z Číny balík svázaný vrbovými proutky. S nezájmem odhodil tyto „šňůry" do rohu své zahrady. Z nich pak vyrostla první evropská smuteční vrba. Jisté však je, že smuteční vrba pochází ze západní Číny a nikoli ze Středního východu, jak napovídá její název vrba babylonská. Vrba je dnes nejprominentnějším ozdobným stromem parků s jezírky a břehů řek a jezer. Nejrozšířenější domácí vrba je vrba křehká.

Vrba je stromem měsíčního božstva, které střeží pozemské narození a pozemskou smrt. Ve středověku zní udělali strom čarodějnic, těch, které létaly na košťatech z vrbového proutí.

Památné topoly na Kroměřížsku: Bystřice pod Hostýnem - topol osika v zámeckém parku, výsška 30 m, obvod kmene 458 cm. Výjimečná velikost.