Tvořme společnost, v níž se válka stane vzpomínkou, vyzval pravnuk generála Svobody
Několik desítek lidí se dnes sešlo na kroměřížském hřbitově u hrobu generála Ludvíka Svobody. Pietním aktem s položením věnců a květin uctili hrdinství jeho i celé rodiny při bojích o osvobození Československa od nacistických okupantů. „Dnes, když se svět potýká s novými výzvami a hrozbami, je naší povinností pokračovat v jejich odkazu. Jejich památka nás posiluje a jejich odkaz aktivní obrany proti agresorovi je pro nás inspirací k tvoření společnosti, ve které se válka stane pouze vzpomínkou na minulost a mír a tolerance budou hlavní náplní našeho života,“ uvedl pravnuk Svobody Miroslav Klusák.
Zmínil podíl 1. československého armádního sboru, kterému Ludvík Svoboda velel, na osvobození země. „Dnes, když se obracíme k jeho hrobu, vzpomínáme i na jeho blízké, kteří jsou zde pochováni, na všechny ty, kteří padli na frontě domácího odboje. Zvláště na jeho syna Miroslava Svobodu, který se zapojil do domácího odboje a za pomoc československému vojenskému výsadku byl ve svých 17 letech popraven v Mauthausenu. Tento rok by oslavil 100. narozeniny. Na odkaz účastníků domácího a zahraničního odboje nezapomínáme,“ dodal Klusák.
Podle starosty Kroměříže Tomáše Opatrného je velmi důležité předávat mladé generaci odkaz našich předků, kteří bojovali a mnozí z nich také položili své životy za to, abychom mohli žít ve svobodné společnosti a v blahobytu. „Každý z nás by v sobě měl hledat odvahu nutnou k obraně demokracie, zvláště v této době, kdy v Evropě po desetiletích klidu opět zuří válka, agresivní válka Ruska vůči Ukrajině,“ poznamenal Opatrný.
Pedagog kroměřížského gymnázia Evžen Petřík, který je členem hned několika organizací, které se zaměřují na vojenskou historii, připomněl, že Svoboda se rozhodl bojovat, přestože nemusel. „Věděl však, že nestačí, abychom si mír pouze přáli, ale že pro něj musíme sami něco udělat,“ řekl Petřík s tím, že podobně uvažovali i další českoslovenští občané, kteří se v zahraničí hlásili do vojenských jednotek, nebo se aktivně zapojovali do domácího odboje.
Svoboda bojoval v první světové válce v československých legiích. Po ní působil jako kapitán u vojenské posádky v Kroměříži. Za druhé světové války bojoval na východní frontě, kde později převzal velení zmíněného 1. československého armádního sboru, s nímž se podílel na osvobození Československa. Svoboda se po válce stal ministrem obrany a v roce 1968 byl zvolen prezidentem Československa, kterým byl do roku 1975. Zemřel v roce 1979.
Pietního aktu se zúčastnili i další zástupci radnice, armády, Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionářské, Svazu válečných veteránů, Společnosti Ludvíka Svobody, Klubu výsadkových veteránů Holešov i hosté ze Slovenska, klub vojáků Nitra – Zobor.
