Zookoutek v Podzámecké zahradě v Kroměříži opět ožil

V pondělí 13. srpna 2012 se do zookoutku v Podzámecké zahradě „vrátily“ opice vyhledávané především nejmenšími návštěvníky. Dva paviáni pláštíkoví a dva makakové červenolící se zabydleli v prostorných klecích a hned první den předváděli veselé kousky návštěvníkům zahrady.

Nejrušnějším místem v Podzámecké zahradě se v pondělí před polednem stal zookoutek, kde na příjezd opic čekal nejen jejich nový ošetřovatel p. Bronislav Papež, ale i nedočkaví dětští návštěvníci.

První přijelo auto ze ZOO Liberec, které přivezlo dva paviány „Ctirada“ a „Bakata“, kteří byli umístěni do klece po paviánu „Bohoušovi“ (ten uhynul v prosinci loňského roku). Ze ZOO Hodonín přicestovali zase makakové „Krištof“ a „Mikina“, kteří osídlili vedlejší klec.

Opice z přepravních beden do připravených výběhů profesionálně přemístili jejich ošetřovatelé ze zoologických zahrad za asistence pracovníků Podzámecké zahrady. Paviáni i makakové si velmi rychle zvykli na svá nová obydlí.

V liberecké zoo, odkud pocházejí nejen „Ctirad“ a „Bakat“, ale jako mládě byl z této zoo přivezen i jejich předchůdce pavián Bohouš, je chována nejpočetnější skupina paviánů pláštíkových u nás. Paviáni „Ctirad“ a „Bakat“ jsou samečci, jsou to sourozenci, zhruba stejně staří – oba se narodili v roce 2006 a mají společného otce. V liberecké zoo žili ve velké skupině paviánů.

Makakové – třináctiletý „Krištof“ a jedenáctiletá „Mikina“ pocházejí z hodonínské ZOO, kam přišli v roce 2003 ze ZOO Olomouc. Jejich původní chovatelka je vybavila podrobným soupisem jejich zvyklostí a oblíbených jídel. Takže o tomto páru např. víme, že si jídlo rádi namáčejí do vody a že je lepší rozmístit krmení na více míst, protože „Krištof“ není gentleman a „Mikinu“ nepustí k jídlu dřív, dokud se sám nenažere.

Pavián pláštíkový je zapsán na Červeném seznamu ohrožených zvířat IUCN (International Union for Conservation of Nature and Natural Resources). Původním domovem těchto opic jsou skalnaté hory východní Etiopie, severního Somálska, Súdánu a Arabského poloostrova. Živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Žijí v tlupě, která může mít až 100 členů, kde vládne neomezeně vůdčí samec. Má takovou autoritu, že může pouhým pohledem, gestem či hlasovým projevem ukončit i rvačku podřízených samců. Každý ze samců má svůj vlastní harém samic (až po deseti samicích), které si vybírá už jako mladé a sám si je vychová. Paviáni mají na 60 dorozumívacích zvuků. Jsou velmi odvážní a málokoho se zaleknou. Jejich krátké končetiny jsou uzpůsobeny spíše k pobytu na zemi, šplhat umějí, ale nejsou příliš obratní, na zemi se pohybují daleko rychleji. V zajetí se mohou dožít až 37 let.

Makak červenolící též makak japonský je primát, který dokáže volně žít i v podmínkách mírného podnebného pásu, s nimiž je spojen i zimní život na sněhu. Tento živočich žije v Japonsku, je schopný odolávat chladným zimám plných sněhu i mrazivým teplotám. Při hledání potravy se dokáže prohrabat až 1,5 metru silnou vrstvou sněhu. Makakové jsou neobyčejně vynalézaví a rychle si osvojují nové způsoby chování, pokud poznají a pochopí, že je to pro ně užitečné. Tlupy makaků mohou čítat 500 – 600 jedinců, kde existuje dělení na vůdce, sluhy či členy stáda. V zajetí se makak červenolící dožívá asi 20 let.

Celé generace nejen kroměřížských obyvatel považují za samozřejmé, že k procházkám v Podzámecké zahradě patří i návštěva zookoutku, kde vždy dominoval pavián. Věříme, že noví paviáni i makakové si opět získají Vaše srdce i Vaši přízeň.

(Tisková zpráva Státního arcibiskupského zámku v Kroměříži)