Kroměříž je zmiňována poprvé v roce 1110 kdy byla osada prodána olomouckým knížetem Ottou II. Černým biskupovi Janu, zvanému Břichatý, za 300 hřiven stříbra. Díky své výhodné poloze se brzy stala centrem biskupského panství. Na počátku 13. století se z trhové vsi stalo městečko. Za působení biskupa Bruna ze Schauenburka, vynikajícího politika a diplomata, získalo centrum Kroměříže svůj nynější půdorys. Došlo na budování hradeb a byla zahájena stavba chrámu sv. Mořice s kolegiátní kapitulou. Na dílo Bruna ze Schauneburka navázal Dětřich z Hradce, který povýšil Kroměříž na město a zavedl brněnské městské právo. Pozice města se začala upevňovat za olomouckého biskupa Stanislava Thurza, který po roce 1500 vyplatil Kroměříž z uherských rukou a opravil zámek. Za biskupa Františka kardinála z Ditrichštejna došlo k velkým změnám. Kardinál uvedl roku 1606 do města františkány a zdejším Židům upravil právní poměry. Než se roku 1612 přestěhoval do Mikulova, zřídil v Kroměříži mincovnu. Město vzkvétalo, mělo vlastní samosprávu, městský soud i kata a řemeslný život zde přímo bujel.
Třicetiletá válka byla pro město pohromou. Švédské oddíly pod vedením generála Tortenssona s podporou moravských Valachů pobořily hradby, vnikly do města, vraždily a drancovaly. Z původních 244 domů zbylo jen 70 nouzových příbytků. Zkázu města dokonal mor a velký požár v roce 1656. Novým správcem města se stal olomoucký biskup Karel II. Lichtenstein-Castelcorn. Při jeho příchodu žilo v Kroměříži ve 150 opravených domech 1100 obyvatel. Biskup Karel začal rekonstruovat a stavět nové domy, položil základy dnešní Květné zahrady, přebudoval zámek a zasloužil se o jeho skvělou obrazárnu a knihovnu. Zasloužil se o šíření vzdělanosti nejen na Kroměřížsku. Rozkvět města přerušil mor, kterému v letech 1715-1716 podlehla desetina obyvatel města. Zkázu dokončili v roce 1742 pruští vojáci, kteří během měsíce vydrancovali celý kraj. Kroměřížané oslavovali až v roce 1777, kdy se stalo město rezidencí olomouckých arcibiskupů. Začátkem 19. století byla ve městě založena manufaktura na sukno. S arcibiskupem Ferdinandem Chotkem v letech 1832 – 1836 dorazil do města nový stavební ruch. Vedle úpravy Podzámecké zahrady došlo i na praktické propojení zámku s městem. Za tímto účelem byl zasypán příkop a odstraněn padací most. O další obnovu a rozšíření Podzámecké zahrady, o zavedení čerstvé vody (tzv. Maxův pramen) a o zřízení nových chlévů (tzv. Maxův dvůr) se zasloužil arcibiskup Maxmilián Josef Sommerau Beeck v letech 1836 – 1853.
V polovině 18. století byla Kroměříž napadena pruskou armádou, vedenou generálem Schwerinem. V roce 1745 navštívila Kroměříž Marie Terezie s římským císařem a jejím chotěm Františkem Lotrinským. K dalšímu vpádu pruského vojska došlo v roce 1758. Teprve poslední olomoucký biskup Maxmilián Hamilton uvedl zámek do stavu, v němž jej vidíme dnes.
Do města postupně pronikají i nové hospodářské prvky. Na přelomu 18. a 19. století zde načas pracovala první kroměřížská manufaktura. Přesto však město ve svém vývoji poněkud ustrnulo, neboť jeho základní funkcí zůstávalo především letní rezidenční sídlo. V roce 1805 byla Kroměříž po vítězné bitvě u Slavkova obsazena Napoleonovým vojskem, ale město se přímým bojům vyhnulo. Klidný život maloměsta rozčeřily události revolučních let 1848 - 1849. Do Kroměříže bylo z Vídně přeloženo zasedání ústavodárného sněmu rakouských národů. Z velké jídelny arcibiskupského zámku byl zřízen sněmovní sál, v němž se 22. listopadu sešlo 383 zástupců všech zemí rakouské monarchie. Sněm, jehož se zúčastnila řada významných představitelů českého národního života (František Palacký, František Ladislav Rieger, Karel Havlíček Borovský, Josef Kajetán Tyl a další – na kroměřížských domech připomínají jejich pobyt pamětní desky), a na němž byla Riegrovými ústy pronesena památná věta – „veškerá moc ve státě vychází z lidu a vykonává se způsobem v ústavě ustanoveným“, byl mohutným podnětem pro rozmach českého národního sebeuvědomění v Kroměříži i okolí. Kroměříž byla na čas hlavním městem rakouské říše. Pokrokové návrhy sněmu byly císařem a jeho poradci přijímány jako utopie a proto byl 7. března 1849 vojskem rozehnán.
V roce 1885 setrval v zámku a v okolí na soukromých poradách císař František Josef I. s ruským carem Alexandrem III. i s manželkami. Tato vzácná návštěva měla na Kroměříž obrovský vliv. Roku 1887 byl zvolen první český starosta Kroměříže Vojtěch Kulp; česká radnice v Kroměříži byla jednou z prvních na Moravě vůbec. Své dětství v té době prožíval v malém městečku Max Švabinský (1873 – 1962), pozdější vynikající malíř, grafik a uznávaný pedagog.
V té době, kdy se kroměřížský kulturní a veřejný život rychle rozvíjel, získalo si město budováním nových školských institucí vzletné označení „Hanácké Athény“. Od počátku 20. století nabývá Kroměříž pozvolna charakter moderního města. Po roce 1860 začíná intenzivní život českých vlastenců - vznikají spolky Moravan, Občanská beseda, Sokol, záloženský spolek, na veřejnost se dostávají jména Kozánek, Šperlín, Urbánek a Lorenc, buduje se cukrovar, plynárna a sladovny. Objevily se tu významné realizace moderní architektury. Stačí připomenout pronikání secese do kroměřížského prostředí, významnou stavbu Psychiatrické léčebny, ovlivněnou vídeňskou secesí nebo částečně realizované projekty B. Rozehnala pro nemocnici v poválečné době. Kroměřížské školství je proslulé po celé střední Moravě, takže si město vysloužilo zdobný přídomek Hanácké Athény.
Vývoj města přerušila v roce 1914 válka. Hlavním posláním města bylo zajištění zdravotní péče raněným a nemocným vojákům, dováženým z fronty, výcvik nových posil a hlavně zásobování potravinami. První světová válka, vznik samostatného Československa, celé období „první republiky“ stejně jako doba nesvobody za fašistické okupace a osvobození města roku 1945 zanechaly v dějinách města nejednu zajímavou kapitolu a pohnutou vzpomínku. Po roce 1918 bylo v Kroměříži umístěno několik vojenských jednotek a proto byla zahájena výstavba nových kasáren. V roce 1928 byl hostem v kroměřížském zámku prezident Tomáš Garrigue Masaryk, rok na to zde byl podruhé spolu s představiteli branné moci malodohodových a spojeneckých států, zvláště s maršálem Pétainem. V roce 1935 do města zavítal pařížský kardinál Verdier a následující rok prezident republiky dr. Edvard Beneš. Rok 1948 byl pro Kroměříž významný stým výročím kroměřížského zasedání Říšského sněmu rakouských národů. Pod názvem „100 let českého národního života“ vytvořil kolektiv organizátorů velkolepou přehlídku historie města a regionu ve všech oblastech života.
